S postiženým po úrazu nesmím jakkoliv hýbat, protože by mohl
mít poraněnou páteř…
Pokud máme jistotu, že postižený zřetelně dýchá a
nehrozí žádné nebezpečí, počkejme s manipulací až na
profesionály. Pokud nedýchá normálně (příp. to nejsme schopni spolehlivě
ověřit), nebo mu hrozí nějaké nebezpečí, je naopak nutné s ním
manipulovat — uvolnit dýchací cesty záklonem hlavy, vyprostit jej
z nebezpečného prostoru apod.
Na tísňovou linku 155 volám pouze v případě přímého
ohrožení života…
Na tísňovou linku Zdravotnické záchranné služby 155 můžeme volat
kdykoliv, i v případě, že si nejsme stavem postiženého
jisti, případně jej chceme jen zkonzultovat.
Mohu být potrestán(a) za to, že zavolám záchrannou službu
„zbytečně“?
O vyslání posádky záchranné služby rozhoduje dispečer zdravotnického
operačního střediska na základě informací od volajícího. Nemusíme se
tedy bát žádného postihu za neindikovaný výjezd — samozřejmě pokud se
nebude jednat o jednoznačné zneužití tísňové linky.
Jsem povinen poskytnout první pomoc, pokud by při tom mohl být
ohrožen můj život nebo mé zdraví?
Ne, bezpečnost zachránců je vždy na prvním místě! Pokud
nám hrozí zřejmá rizika, snažme se zajistit vlastní bezpečnost a
počkejme na profesionály. Na druhou stranu by mělo jít o hrozící riziko,
které není v příkrém nepoměru se stupněm ohrožení postiženého.
V případě více zraněných se nejdříve věnuji těm, kteří
křičí…
Naopak – naši pomoc většinou nejvíce potřebují ti, kteří si
o ni nejsou schopni říci (např. jsou v bezvědomí). Těmto
postiženým se musíme vždy věnovat přednostně.
Při neodkladné resuscitaci musíme vždy provádět nepřímou
srdeční masáž a umělé dýchání…
Při resuscitaci má absolutní prioritu provádění kvalitní
nepřímé srdeční masáže (stlačování hrudníku s minimálním
přerušováním). Umělé vdechy provádíme pouze v případě, že jsme
v jejich technice proškoleni a jsme ochotni je provádět. V takovém
případě resuscitujeme v poměru 30 kompresí hrudníku : 2 pokusy
o umělý vdech. Výjimku tvoří záchrana tonoucích, zejména
dětí — tam bychom se měli pokusit o uvolnění dýchacích cest
a v případě potřeby i o „prodýchnutí“ postiženého vždy.
Resuscitaci zahajujeme v případě, že postižený nemá hmatný
tep…
Hmatání pulzu není potřeba – je to nespolehlivé a vlastně
i zbytečné. Resuscitaci zahajujeme neprodleně v případě, kdy je
postižený v bezvědomí, nedýchá normálně a nemá žádné další
projevy života.
Mohu resuscitovat i v poloze vsedě?
Postiženého resuscitujeme v poloze vleže na zádech na tvrdé
podložce. Resuscitace v jiných polohách je účinná jen velmi
málo, nebo vůbec.
Dýchací cesty zprůchodňujeme vytažením „zapadlého
jazyka“…
K uvolnění dýchacích cest postačuje „pouhý“ záklon hlavy
postiženého. Nikdy se nesnažíme jazyk vytahovat postiženému
z pusy – je to nemožné a navíc i nebezpečné!
Pokud budu při resuscitaci stlačovat hrudník rychleji, je to
lepší?
Ne, naopak! Při stlačování hrudníku se stlačí i srdce a tím se z něj
vytlačí krev do oběhu. Při uvolnění se hrudník svou elasticitou vrací
zpět a srdce se znovu naplní krví. Pokud by stlačování bylo
příliš rychlé, srdce by se nestihlo krví naplnit a komprese by tak byly
neúčinné.
Při krvácení je nejúčinnější škrtidlo
Zaškrcovadlo bychom měli použít výhradně pro zastavení masivního
krvácení, např. při amputaci končetiny. Na většinu
krvácejících ran bohatě postačí tlakový obvaz.
Škrtidlo se přikládá co nejblíže k ráně
Aby zaškrcení bylo účinné, je zapotřebí přitlačit tepnu ke kosti.
Zaškrcení proto provádíme vždy na paži (mezi loktem a
ramenem), resp. ve stehně (mezi kolenem a kyčlí), bez ohledu
na to, kde na končetině k poranění došlo.
Pokud jste zde odpověď na „svoji“ otázku nenašli, pište nám na ppp@mimoni.cz.
